Partyzáni ve středních Brdech

 


Na jaře v roce 1945 se druhá světová válka chýlila k neodvratnému konci a sovětská vojska drtila ustupující německou armádu na všech stranách. 
 
Proto byl výsadek sovětských vojáků v samém středu německého výcvikového prostoru Trupennübungsplatz Kammwald v Brdech velice odvážným gestem, které dávalo Němcům jasně najevo, že jejich nadvláda nad okupovanými státy se blíží nenávratně ke konci.

Dne 25. března na druhý pokus seskočila devítičlenná paradesantní skupina "Poznancy" (Pátrači) do prostoru vrchu Kočka. 

Oddíl vedený nadporučíkem Vasilem Petrovičem Majským se zde ukryl a navázal kontakt s místními odbojáři  ze Zadní Záběhlé. Setkání proběhlo v lese "Na Kočkách". Na vrchu Kočka byl pak vybudován provizorní úkryt.


Pohled z vrcholu Kočka na hráz Dolejšího padrťského rybníka. 
( Ilustrační foto)

V Záběhlé mohlo ve válečné době žít kolem 150 obyvatel a i když
 bylo o osudu a vítězi války rozhodnuto, našel se zde v hájence udavač, který přítomnost sovětských partyzánů Němcům prozradil. Literatura velice šetrně uvádí, že se přítomnost skupiny výsadkářů nepodařilo utajit. 
Udání zapůsobilo na Němce, kteří již dobře věděli, že mají válku prohranou, jako ohromná potupa a troufalost. Poslat sovětské výsadkáře do středu 
 německého výcvikového prostoru, to byl vrchol. 
O několik dní později lesy obklíčilo téměř 4000 vojáků wehrmachtu a SS. Proti 9 partyzánům to byla ohromná přesila, ale to právě svědčí o tom, jak to Němce rozlítilo. Velikou roli sehrála i beznadějná situace Německa.

V rojnici stoupali němečtí vojáci od Záběhlé, ke křižovatce lesních silnic u hájovny Na Rovinách.
Mimo hájovny, zde za války byla ubytovna pro ženskou část obsluhy německých goniometrických zaměřovačů Luftwafe, Pegasus - Y, které stály na vrcholu Praha.


Křižovatka lesních silnic Na Rovinách. Vlevo je seník, jediné zdejší pozůstalé stavení.
Silnice uprostřed vede z Přední Záběhlé a od ní stoupala rojnice německých vojáků, pronásledující sovětské partyzány. 


Na levém snímku je cesta k vrcholu Praha a vpravo na Paterák.


Křížek na rozcestí.


Na pravém buku zbyla po Němcích navštívenka.


Rojnice německých vojáků pokračovala na křižovatce rovně kolem silnice, která po pár desítkách metrů klesá do údolí k Voložnému potoku.
 
 A zde ohromná přesila Němců sovětské partyzány dostihla. Došlo k boji, partyzáni ustupovali klesající vedlejší lesní cestou a kryli se střelbou ze samopalů. Proti 4 tisícům německých vojáků, však moc šancí neměli.

Přesto se podařilo 6 ti partyzánům z obklíčení probít. 
V nerovném boji padly 3 sovětští výsadkáři.







Ostatní partyzáni neměli moc šancí na útěk, protože Němci měli celý tento prostor dokonale obklíčený. Druhý den byla tato skupina znovu Němci dohnána mezi Prahou a Malým Tokem, uniknout se tentokrát podařilo pouze dvěma z nich.

Některé zdroje uvádějí, že se podařilo uniknout pouze jednomu z nich a to veliteli skupiny nadporučíkovi Vasilovi Petrovičovi Majskému.

Tolik uvádí literatura.

Pátrali jsme mezi Prahou a Malým Tokem a nikde jsme místo střetu Němců s partyzány nenašli. 
 Věděli jsme o pěti křížích, ale ne v tomto prostoru. Jednalo se o dva malé kříže a tři velké z kmenů stromů, ale ty se nacházely shodou okolností necelých 200 metrů od tří pomníčků partyzánů v lese u silnice klesající k Voložnému potoku. Jelikož literatura uvádí střet zbylých partyzánů s Němci úplně jinde, nevěnovali jsme těmto pěti křížům v lese pozornost. Ale potom nám to došlo. Pět křížů v lese a tři pomníčky nad nimi dávají počet osm. Takže opravdu, kdyby tyto kříže byli postaveny po padlých partyzánech, přežil by střet s Němci pouze jeden z nich. Musíme to ověřit.

Následující neděli jsme vyrazili ze Strašic na elektro tříkolkách k Rovinám. Když jsme dorazili na místo, byli jsme úplně v šoku. Nad zatáčkou u Voložného potoka až k Rovinám, Pateráku a Březovému vrchu nebyl jediný strom. Vše jenom holina a pařezy. Kůrovcová těžba změnila krajinu k nepoznání. Po delší době se nám podařilo nalézt dva malé kříže u silnice. Tři velké kříže na stromech byly odstraněny.


První malý kříž.
 Cedule nečitelná jako vždy, ale spodek kříže je opatřen novým pozinkovaným držákem.


Vlevo vedle hromady větví stály tři kříže. Myslíme, že byly zhotoveny přímo na slabších kmenech stromů.


Druhý malý kříž má nápis téměř čitelný a opět nový pozinkovaný zemní držák. 
Zdá se, že příbuzní autora ze Zadní Záběhlé mají snahu jeho dílo udržovat.

Jestliže bylo těchto pět křížů skutečně postaveno na místě popravy zbytku skupiny partyzánů, tak by tento fakt svědčil o tom, že akci přežil jediný člen výsadku velitel Vasil Petrovič Majský, jak uvádí jeden ze zdrojů.

Čest jejich hrdinství a památce.

++++++++

Na závěr tohoto článku vám ještě ukážeme jak vypadají pomníčky tří prvních padlých partyzánů dnes, po těžbě kůrovcem napadeného lesa.

Varujeme čtenáře, snímky jsou opravdu šokující!!!!



Pomníček neznámého člena sovětského výsadku.


Zde padl člen sovětského výsadku soudruh Platonov.


Zde padl člen sovětského výsadku soudruh Petrov.

Takto vypadají pomníčky, které byly ukryté v hlubokém lese dnes.


Zde končí smutný příběh sovětských výsadkářů v Brdech na jaře 1945.

................................................................................................

Na další toulky přírodou vás srdečně zve redakce blogu Brdolog.
 



***********************************************************************

Komentáře

  1. Nikdo jsme v té době nebyli svědky těch událostí. A věřit beze všeho jen některým, poměrně jednostranně vyprofilovaným pramenům a zdrojům, je přinejmenším ošemetné. Stejně jako pokoušet se interpretovat důvody výsadku. Ty mohly být ostatně docela prozaické a mohly úzce souviset nikoli s válkou, která v té době už jednoznačně končila, ale spíše s úvahami o poválečném uspořádání.
    Ostatně v této části Brd je jinak dost obtížné hovořit o "partyzánech", většinou se tu jednalo o uprchlé válečné zajatce, kterým místní odboj pomáhal skrýt se v lesích (zejm. na třemšínsku). Akční partyzánské skupiny snad skutečně působily spíš v oblasti Hřebenů (již daleko mimo německé cvičiště). Jakkoli se dobové prameny poněkud rozcházejí v tom, nakolik byla jejich aktivita úspěšná a okupanty poškozovala, lze ji už více doložit.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkujeme za komentář, máte pravdu, že posuzovat danou situaci podle různých zdrojů je velice ošemetné a ještě po 77 letech. Článek je spíše vzpomínkou na danou dobu a situaci v této části Brd. Jak to bylo celé ve skutečnosti se již nikdo na 100 % nedoví. Redakce blogu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pegasus - Y - radiolokační stanice na vrcholu Prahy. /Co zbylo..../

Florián

Nová brdská osmistovka - Tomda.