Beran

 

Beran. (684m)

Beran nad Zaječovem, Novou Vsí a Dolní Kvaňí.

Vrch Beran se zvedá nad údolím Jalového potoka 2 km nad Zaječovem. Svahy Beranu jsou strmé, ale temeno vrcholu je poměrně ploché. Návštěvníci zde však určitě zklamáni nebudou. Najdou zde různověké porosty bučin a reliktních borů, nebo kamenné schodiště směřující k vrcholu. Kdysi zde mohli turisté dokonce vystoupat na vyhlídkovou věž a rozhlédnout se po kraji.    

V přehledu zaniklých brdských rozhleden se rozhledna na Beranu občas ukazuje, ovšem bez jakýchkoli dalších podrobností. Jiné zdroje tvrdí, že na Beranu žádná rozhledna nestála, pouze triangulační věž. Pravda je někde uprostřed. Na vrcholu Beranu byla v roce 1927 postavena dřevěná zeměměřičská věž. Sloužila jako desítky podobných staveb vojenským geometrům, kteří upřesňovali podklady pro připravovanou dělostřeleckou střelnici v Brdech. V roce 1930 byla upravena na vojenskou pozorovatelnu, ze které bylo možné sledovat dopady střel na cílové plochy na Jordánu a částečně i na Toku. 

Triangulační věž na Třemošné s vojenskými geometry v roce 1928.

Podobná věž stála na Beranu.

/Foto nakladatelství Starý most/.

Pozorovatelna byla pro běžné návštěvníky nepřístupná. Členové turistických a jiných spolků si ale mohli opatřit od ředitelství vojenských lesů nebo přímo od ministerstva národní obrany zvláštní legitimaci. Ta je opravňovala k volnému pohybu lesem, po pěšinách, průsecích, ke sběru hub a lesních plodin, ale také k používání některých vojenských pozorovatelen. Na tyto "rozhledny" mohli samozřejmě vystupovat pouze v době, kdy neprobíhaly střelby, tedy především o nedělích a svátcích.

 Kromě Beranu stála podobná věž také na Jordánu (826 m) nebo na kótě Růžek (655 m) nad obcí Těně. Aby se zabránilo přístupu jiným návštěvníkům, byly na věže osazeny uzamykatelné dveře bránící výstupu do vyšších pater. Jednotný klíč byl dán k dispozici odborům Klubu českých turistů v Hořovicích, Rokycanech a Příbrami. Na jaře 1931 byl vedle věže na Beranu postaven přístřešek pro turisty. 

Beran, vrcholová schránka návštěvní knihy dnes.

Suťové pole pod vrcholem.

Zima na Beranu.

Skalní útvar.

Beran vrchol.

Ticho z hor.

Boční pohled na suťové pole a vrchol Beranu.

Suťové pole pod Beranem v roce 2013.

Přes vrchol procházela historická hranice mezi zbirožským a hořovickým panstvím a stával zde mohutný Beranův dub, který dal vrcholu jméno.

Hraniční patník hořovického panství, který z druhé  strany značí hranici panství zbirožského.

Na samotném vrcholu Beranu díky vzrostlým stromům a bez zeměměřické věže již není vůbec žádný výhled do okolí. 

Na temeni vrcholu 240 metrů jihovýchodně leží zbytky vojenských pozorovatelen, okopy vyzděné kameny a částečně překryté lehkými přístřešky, ze kterých se vyhodnocovala přesnost střelby na cílovou dopadovou plochu Jordán, protože ze samotného vrcholu již žádný výhled nebyl.

Snímky z roku 2013. 

Výhled z okopů i zde po letech začaly zakrývat mladé stromy, proto byla nad okopy vybudována na betonové základně nová dřevěná pozorovatelna. V roce 2012 pozorovatelna celá vyhořela a zdá se, že požár zasáhl i dřevěné zastřešení okopů.

Ohořelé trosky pozorovatelny z roku 2013.

Okopy dnes. Viditelnost na dopadovou plochu je díky stromům nulová.

Betonový základ bývalé vojenské pozorovatelny dnes.

Telefonní kabel, v té době ještě neexistovaly mobilní telefony. Tento kabel spojoval důstojníky na této pozorovatelně s velením dělostřelectva a tím byla koordinována přesnost střelby na dopadovou plochu.

Z pozorovatelny byl možný výhled na čtyři kilometry vzdálenou cílovou dopadovou plochu Jordán, zvanou též Jedlina, která byla rozložena na svazích Houpáku (794 m), Dlouhého vrchu (775 m) a Jordánu (826 m). V době svého zřízení (1930) byla tato cílová dopadová plocha mnohonásobně větší než dnes, kdy jsou její podstatné části již zarostlé náletovými dřevinami.

Cílová dopadová plocha. 

Vlevo je Jordán a napravo Dlouhý vrch.

Dlouhý vrch.

Detail cílové dopadové plochy Jordán a vzadu v nejvyšším bodě špiček smrků je vrchol Jordán.

K vrcholové skále směřuje od jihovýchodu kamenné schodiště s více než dvaceti stupni. Traduje se, že bylo postaveno v roce 1930 před návštěvou prezidenta Masaryka, který zde měl sledovat jedno z prvních cvičení dělostřelectva, ale je to jen legenda. Kamenné schodiště s navazující pěšinou, ohraničenou kameny, je starší a souvisí s romantickými úpravami na Jindřichově skále v roce 1910.

Kamenné schodiště na vrchol.

Detail kamenného schodiště.

V meziválečném období byl Beran díky pozorovatelně a významnému rozcestí značených turistických cest dosti navštěvován. 

Modrá značka přicházela z Holoubkova přes Cheznovice a Svatou Dobrotivou a pokračovala dále přes Hejlák, Jineckou Baštinu a hřeben Brda-Klouček do Jinců. Červená značka směřovala na vrchol od zříceniny hradu Valdek. Úbočím Beranu, po cestě z Hvozdce přes Neřežín k Bílému kříži pod Hejlákem, procházela žlutě značená turistická cesta. 

Beran má ještě méně známý druhý vrchol, který leží 300 m severně a na ten se vypravíme v některém z následujících článků našeho blogu. 

Zde dnešní návštěva tohoto zajímavého brdského vrcholu končí.

 Krásné toulky zimní přírodou vám přeje redakce blogu 

Brdolog.

*****************************************************************************