Hrad rytířů z Drštky

 

Lubomír Herc - Obrazy hradů - Drštka - Losumberk

Charakteristickou obcí západního okraje centrálních Brd jsou Skořice. Malebná ves se rozložila na táhlé výšině, jíž vévodí cibulově zastřešená věž kostela svatého Václava. Svatyně s tváří baroka má stavební jádro gotické, ze 14. století a spojuje se s nejstarším známým  rodem, který tuto brdskou končinu obýval. Tito příslušníci drobné šlechty měli v erbu berana ve skoku a psali se z Drštky, po hradu, který byl od Skořic, jak se říká, co by kamenem dohodil. Chceme-li to místo poznat, seběhneme ze vsi do údolí Skořického potoka a tady se dáme lesem proti jeho proudu. Pohodlná stezka tu nevede, údolí, do něhož jsme se dostali, je plné mokřin a divočiny. Právě zde je totiž nejrozsáhlejší porost lužního lesa v Brdech. Převládá tu olše lepkavá s jasanem a bylinné patro je pravou pastvou pro botaniky. Z dlouhého seznamu rostlin tu uveďme alespoň zelenožlutě kvetoucí mokrýš pravý a zejména orchidej vemeník dvoulistý, jejíž bělostné květy exotického tvaru zde můžeme obdivovat v čase přechodu jara do léta.

A pak je tu náš cíl: buližníkový hřbet stoupající kolmo od potoka k severovýchodu, hrotící se do sedmi skalisek. právě na nich stál před více než půltisíciletím hrad s ne právě vznešeně znějícím jménem Drštka. Míval však kdysi i jméno honosnější a to hned v několika variantách: Ramsperk či Ronšperk a později i Losumberk. 

Dnes si tento hrad - určitě lépe hrádek - můžeme vybavit už jen s přispěním fantazie. Prolézáme skalnatý hřbet a v podstatě nikde nic, jen divoký porost buku a javoru. Teprve na temeni třetí skály objevíme chudé stopy, zděného základu stavby a na následující, tedy čtvrté skalní věži, zdivo výraznější. Nicméně tato zeď obnáší dnes sotva 2 krát 2 metry plochy. Při jižním úpatí tohoto skaliska rozeznáme však hráz vodní nádrže určené patrně k obraně a o kus dál hráz další, patřící většímu rybníku. Její zbytek má kolem třiceti metrů délky. Obě vodní plochy napájel potůček, z této strany lemující buližníkový hřbet.

Zanícený badatel na poli českých hradů August Sedláček uvažoval o stavební dispozici Drštky a vyslovil názor, že hrad byl rozložen na posledních, tedy nejvýše položených skalách. Jednotlivé části hradu měly být spojeny mosty, větší část budov a hradeb byla prý pouze dřevěná. Spíše než obvyklé hradní opevnění měly Drštku chránit okolní rozsáhlé bažiny. 

Ve skořické obecní kronice můžeme shlédnout kresbu tohoto hradu, jak si jej ve třicátých letech 20. století představoval tamní kronikář Václav Mulač. Ten se domníval, že se Drštka rozkládala jen mezi dvěma skalami uprostřed hřbetu.

V naší době odvedli nejvíce badatelské práce na zapadlé Drštce M. Novobilský a P. Rožmberský, jinak iniciátoři a pracovníci nadace České hrady. Výsledkem jejich úsilí je knížečka Hrad Drštka u Skořic z roku 1995, kde též najdeme kresebný pokus ideální rekonstrukce hrádku. I tito autoři se hlásí k názoru, že Drštka stála jen na dvou středních skalách, tedy na třetím a čtvrtém bloku zdola. Mezi těmito zastavěnými hroty se mělo rozkládat nevelké nádvoří, v proluce z obou boků chráněné hradbami. Na vyšší skalisko, kde je dodnes nejucelenější kus zdiva, určili hlavní hradní opevnění, kamennou obytnou věž.

Jinak se všichni posuzovatelé shodují na tom, že všechny hospodářské stavby hradu, zajisté jen dřevěné, stály až na plošině pod hřbetem. 

Historické prameny sdělují o Drštce velmi málo. Z let 1353 až 1376 jsou zprávy o Dobrohostovi z Ronšperka, který byl patronem kostela sv. Václava ve Skořicích. Pravděpodobně to byl on, kdo dal hrádek postavit. Po něm tu sídlil jeho syn Břeněk a to ještě v čase husitských válek, v nichž stál jeho rod na katolické straně. Drštka je totiž uvedena v seznamu hradů, jež chtěli použít němečtí křižáci, kteří v roce 1427 vtrhli na Plzeňsko. Zůstalo ovšem jen při úmyslu, víme, že křižácký vpád do Čech zarazila vítězná husitská bitva u Tachova v srpnu tohoto roku.

Po skončení husitských válek se hrádek dostává k majetku českého krále, neboť pan Břeněk nezanechal přímé potomky. Po roce 1454 daroval Ladislav Pohrobek Drštku spolu s poddanskými vesnicemi Skořicemi a Mirošovem svému oblíbenci Oldřichovi z Rakové a Radyně. Tímto panovníkovým rozhodnutím se však cítili být poškození někteří další příslušníci rodu z Ronšperka. Vyvolali soudní spor, který byl ale přerušen, zřejmě pro nedostatek finančních prostředků, jež měla nést žalující strana. A tím můžeme udělat tečku, protože od té doby už jediný písemný dokument o Drštce nic neříká. Všechno naznačuje, že chátrající hrádek majitelé opustili a nechali přeměnit ve zříceninu.

Přetrvaly jen dvě pověsti o tajemných zjeveních v těchto místech. V čase žárného letního poledne, kdy se ani lístek na stromu nepohne, se na loučce pod zaniklým hradem objevují tři víly v bílém odění, s věnci na hlavách. Poté odkládají své jemně tkané šátky a dávají se do tance. Jeden člověk je prý v skrytu pozoroval a v příhodném okamžiku šátky vzal a utíkal s nimi pryč. Ale víly byly hned u něj a žádaly, aby ukradené šátky vrátil. Neposlechl a málem zle dopadl. Začal se náhle dusit a byl by zajisté zahynul, kdyby šátky neodhodil.

A pak je z Drštky známo zjevení půlnoční, strašné: z hradu vycházejí kostlivci, v rukou drží křížky a kropenky, skály se zříceninou se otřásají a po jejich bocích se válejí ohnivé koule a ohnivá kola.....

/Jan Čáka/

Takto si představuje pravděpodobnou podobu hradu Drštka Jan Čáka.

Kresba je velice zdařilá a hrad takto skutečně asi vypadal. 

Další podoby hradu výše uvedené předpokládají, že velká část stavby byla zhotovená ze dřeva a proto z původního hradu nezbylo téměř nic. Největší zachovalá zeď je velká 2 krát 2 metry.....

Největší zachovalá část hradu.

Na skále je vidět opracovaná hrana, kde stála levá věž hradu.

I zde je viditelné opracování hrany skalního bloku. 

Kmen stromu roste v rohu opracování kamene do pravého úhlu. 

Hladká a šikmá skalní stěna svědčí o opracování.

Pohled na šikmou stěnu ze zdola.

Téměř každý skalní blok tady nese stopy po opracování. Nezasvěcený člověk by zde však o existenci hradu velmi silně pochyboval, protože velká část hradu byla ze dřeva, které rychle podléhá zkáze, proto jsou pozůstatky staveb minimální a představu podoby hradu nám musí pomoci znázornit fantazie.

Na jaře se sem rozhodně vrátíme zmapovat pozůstatky po vodních nádržích pod hradem a prohlédneme si botanické vzácnosti této části lužního lesa v Brdech.

Na další toulky po Brdech a okolí Vás srdečně zve redakce blogu Brdolog.

***********************************************************************************