Tajemně klepající buky u skal pod Trokavcem.

 Asi 500 m od Trokavce směrem na Skořice, leží téměř u silnice vlevo, v lese ukrytý, 120 m dlouhý zajímavý pás skalních útvarů. I když není ani padesát metrů daleko od silnice, je tak rafinovaně ukrytý mezi stromy, že není vůbec viditelný. Stačí ze silnice přejít poměrně hluboký příkop vlevo a po pár metrech jste u jeho úpatí. Není sice daleko, ale pohyb v lesním terénu plný spadaných větví a kamenů je docela obtížně zvladatelný. 

Rozhodli jsme se že obejdeme celý skalní útvar dokola.

V celém okolí jsou poměrně hojně vysázené buky. V lesním hospodářství se buky dříve vysazovaly do smrkových lesů z důvodu, aby se mělce kořenící smrky  při vichřicích nevyvracely a buky jim byly oporou. V poválečné době se pěstovaly smrky, pro svůj rychlý růst, na výrobu dřeva, zakládaly se ohromné smrkové monokultury a na buky, i ostatní hluboce kořenící stromy mezi nimi, se zapomínalo. V pozdějších dobách, díky tomu při vichřicích, docházelo ve smrkových lesích k ohromným polomům a vývratům s velikými škodami. Staří lesní hospodáři moc dobře věděli co dělají, když ve smrkových lesích pravidelně vysazovali buky a ostatní hluboce kořenící stromy. 

Zvláštností této části lesa je, že téměř všechny buky, zde rostou z několika kmeny v jednom stromě.

Zdejší skály mají velice rozmanité tvary.

Buk se třemi kmeny.

Toto je poslední skála v řadě.

Zde skalní útvar obcházíme a po druhé straně se vracíme zpět.

Čelo skalního útvaru.

A zde se již vracíme okolo skal zpátky.

Žádná cesta, ani pěšina od zvěře zde není, jenom pustý lesní terén plný nástrah.

Po celou dobu naší cesty foukal silný vítr, v lese to nebylo moc znát, jenom koruny stromů se mohutně kývaly a při tom se ozývaly tajemné zvuky, jako klepání do dřeva. Nejdříve jsme si mysleli, že jsou nedaleko dřevorubci, kterých jsou poslední roky díky kůrovcové těžbě plné celé Brdy, ale nikde nebylo ani živáčka. Najednou jsme tyto zvuky zaslechli téměř vedle nás, ale nahoře. Šli jsme po zvuku a při pohledu nahoru, odkud se ozývalo tajemné klepání, nám bylo jasno. Zvuky, které při větru v jiných částech Brd neslyšíme, vydávaly do sebe při větru klepající kmeny buků, kterým rostlo z jednoho stromu více kmenů těsně vedle sebe až nahoru do koruny. Tvrdé bukové dřevo vydávalo při nárazech do sebe tajemné klepání, které se ozývalo z několika míst najednou. V jiných brdských částech jsme tolik více kmenných buků nikdy neviděli a proto ani neslyšeli takovéto klepání.

Takže tato brdská část má svojí zajímavost a to, klepající buky!!!!!    

A jsme zpět z druhé strany u úpatí skal, odkud jsme dnes vyšli. Na pravé straně snímku vidíte rozdvojený kmen buku, oba kmeny rostou těsně u sebe a tím vzniká při větru zdejší specialita, tajemné klepání. Jenom nejsme schopni říci proč hlavně v této části Brd, se buky takto rozvětvují z jednoho kmene a jinde ne. Na horním snímku je buk rozvětven do pěti kmenů. 

Tuto záhadu zdejšího místa by rozluštil jedině zkušený Dendrolog.

...............................................................................

 A zde končí naše dnešní návštěva lesa pod Trokavcem. Na další toulky po Brdech a okolí Vás srdečně zve redakce blogu  Brdolog.

*****************************************************************************