Přední Záběhlá

Vítáme naše návštěvníky v dalším pokračování o zaniklé brdské obci, Přední Záběhlá. Na úvodním snímku z roku 1930 je fotografie /autor Jan Čáka/ pohlednice tří bodů, kolem nichž se točil život na vsi: krám, hospoda a škola.

Psal se rok 1730, kdy na nevelkou lesní louku, už dlouho před tím nazývanou Záběhlá, dorazila kolona selských vozů krytých plachtami. Nejdřív z nich vystoupili muži, pak ženy a děti. Úhrnem dvanáct českých rodin, pro něž se tato výspa Rožmitálska měla stát novým domovem. Ti všichni přistoupili na výhodné podmínky, které jim nabídla správa arcibiskupského panství. Dostali zde zadarmo půdu, každá rodina tři a půl hektaru a navíc byli osadníci osvobozeni na dvanáct let od roboty. Důvody, které vedly správu panství k založení vsi kolonizací , po Nepomuku již druhé, byly prosté. Krajině se nedostávalo pracovních sil.

Snímek ze Zadní Záběhlé z roku 1925, autor Jan Čáka.

Louka Záběhlá byla pro osadníky jen jakýmsi záchytným bodem, jinak ony darované pozemky museli svýma rukama vyrvat lesu a postupně zúrodňovat. Současně rostla dřevěná ves, opodál i panský dvůr a myslivna. Byla to dozajista krušná řada let, než se tu život ustálil jako v jiných brdských vesnicích. Muži ze Záběhlé pracovali v lesích, káceli a zalesňovali, pálili milíře a živili se jako povozníci, k obživě jim samozřejmě přispívaly i jejich louky a chudá políčka. Také vždy měla význam zdejší hospoda. Záběhlá totiž ležela při jediné silnici přetínající Brdy z Rožmitálska na Plzeňsko. Dnešní silnice přes Míšov a Teslíny do Rožmitálu ještě neexistovala. Chudá ves si vysloužila i rázovitou přezdívku - Mozolov. Neví se, kdy přezdívka vznikla, ale dozajista někdy potom, co osadníkům uplynulo oněch dvanáct let osvobození od roboty a ta byla na Rožmitálsku velmi tvrdá. Lidé ze Záběhlé byli hnáni panským drábem z práce do práce, že ani svá hospodářstvíčka nestačili zastat. Když už tu strašnou dřinu nemohli vydržet, vypravil se představený obce se dvěma sousedy k vrchnímu správci na rožmitálský zámek, aby si postěžovali. Nebyli asi příliš výmluvní řečníci a tak aby svou pravdu lépe stvrdili, obrátili ti tři dlaně před správcovy zraky. Ten uviděl, že ruce mužů jsou plné zčernalých zkrvavělých mozolů. Argument byl přesvědčivý, pan správčí slíbil nápravu. Záběhelští se radostně vrátili domů, ale na ulehčení roboty čekali marně. Dráb z panského dvora je nemilosrdně honil jako dřív. Za nějaký čas se tedy vydali do Rožmitálu nanovo: A hleďme, mozoláci jsou tu zase, zvolal správce, sotva muže spatřil. Od té doby vešlo pojmenování mozoláci do širšího podvědomí, právě tak jako přezdívka pro jejich ves na Mozolov. Přes tyto bídné poměry vesnička v lesích rostla tak, až z ní vznikly tři od sebe oddělené celky: Přední a Zadní Záběhlou a osadu v Budách. V roce 1890 čítají 76 usedlostí, které obývá 565 lidí.

Na obrázku Jana Čáky je kaple a vzadu škola v Přední Záběhlé.

V letech 1922 až 1923 se v Záběhlé postavila patrová budova obecné školy, aby děti nemusely docházet za vzděláním do sousední Padrťě. Ta škola vznikla jen díky velkému úsilí Záběhelských. Lidé pro ni věnovali zdarma pozemky a zavázali se, po řadu dalších let platit výrazně vyšší daně. Ale co by neudělali pro své děti! Vždyť kolikrát v minulosti se školáčci prodírali na své denní cestě do Padrtě půlmetrovými závějemi, obuti jen do dřeváčků a domů přišli s omrzlýma nohama....

V roce 1930 získala obec výraznou dominantu. Nákladem pražského arcibiskupství tu byla postavena rozměrná kaple, šťastně architektonicky zapadající do prostředí. Svatyni přivítali občané především jako místo pro uzavírání sňatků a křtění svých dětí. A nad vsí v nitru Brd šla další léta, dobrá i horší. Dějiny Záběhlé však musely dojít i ke dvěma letopočtům, pro obec tragickým. Kronika je vyznačuje lety 1940 a 1952.

První letopočet je z doby nacistické okupace, Němci rozhodli o rozšíření brdské střelnice a vystěhování jedenácti obcí, včetně Záběhlé. Naštěstí byl rozkaz zmírněn vyhlášením vyjímky, podle níž se lesním dělníkům a povozníkům povolilo setrvat ve svých domovech. Místní školu však zabralo německé vojsko.

Záběhelští si oddechli, když neradostná epizoda jejich obce na jaře 1945 skončila. Část obyvatel, která se musela vystěhovat, se vrátila do svých domovů. Lidé opravovali zplundrované usedlosti a všichni věřili, že jejich vesnice kráčí vstříc jen těm nejjasnějším zítřkům. O těch mluvili nejvíce komunisté, když v roce 1948 uchvátili moc ve státě. V tomto tragickém období roku 1952, zopakovaly orgány státní moci čin nacistů a rozhodly vystěhovat všechny obce, v rámci ochrany míru proti agresi západních imperialistů proti táboru míru, rozšířením vojenské střelnice. Již v následujícím roce začalo začalo totální ničení Přední a Zadní Záběhlé i osady V Budách. Detonace a armádní buldozery sprovodili ze světa všechny usedlosti i pracně vybudovanou školu a krásnou kapli. Rozdrtily dokonce i památník obětem první a druhé světové války, jehož setrvání v krajině by armádě dozajista vadit nemuselo.

Dějinný kruh započatý lidmi, kteří sem doharcovali v krytých vozech léta Páně 1730, se po dvou stech dvaceti dvou letech uzavřel.

Jan Čáka - Střední Brdy krajina neznámá.

Na obrázku Jana Čáky je hájovna v Přední Záběhlé, postavená před druhou světovou válkou. V pravé časti snímku je zakreslen dub dvoják a ten stojí do dnes.