Vítáme naše návštěvníky v roce 2026. Náš první článek je složen ze tří výletů kolem Trokavce a Skořic u Mirošova. Letošní zima konečně plní svůj název, již mnoho let taková nebyla, ale je to nádhera. Tak se pojďme podívat.
Cesta do Trokavce.
Všude si dal Mrazík záležet.
Jako v pohádce.
Koníci mají zimní oblečení.
Vycházíme lesní cestou směrem pod Trokaveckou skálu. Sněhu je o dost více než dole.
Z lesní cesty jsme odbočili doprava.
Stoupáme ve sněhu a jsme první dvounozí návštěvníci těchto míst. Jenom pár zajíců tu bylo před námi.
Blížíme se k vysokému lesu, je ticho a všude okolo nádhera.
Tradiční myslivecké zařízení.
Při pohledu do korun lesních velikánů se s člověkem zatočí svět.
Buk uprostřed a v pravém horním rohu snímku.
Buk z horního rohu předešlého snímku. V tmavém lese rozvětvené buky vypadají strašidelně.
Tyto hladko kmenné listnáče jsou vysazovány mezi mělce kořenícími smrky, jako jejich opora proti vývratům při vichřicích. Tato stará lesnická zásada se přestala dodržovat při honbě za rychle rostoucím smrkovým dřevem a skončilo to katastrofou při vichřici za 2. světové války, kdy padlo v této části Brd až 80% smrkových lesů. Koruny hluboce kořenících buků při vhodném rozestupu držely při silných větrech koruny smrků a z velké části bránily mohutným polomům. Zde končí první část naší návštěvy pod Trokaveckou skálou, původně jsme chtěli vystoupat až na vrchol a rozhlédnout se po okolí, ale pro hustou mlhu a tedy nulový výhled, jsme to odložili na jindy.
Po týdnu jsme navštívili Skořice.
Šli jsme po lesní cestě ze Skořic Kreslovny, zima byla pěkná, ale sníh žádný. Napravo v dálce mezi stromy jsme zahlédli louku.
Rozhodli jsme se, že louku prozkoumáme.
Odbočili jsme, mezi stromy stojí krmítko pro zvěř.
Přešli jsme úplně zamrzlý potůček, když jsme se zastavili, bylo slyšet malé bublání, takže úplně zamrzlý nebyl.
Cestu nám přehradil padlý smrk, za ním se již louka otevírá.
Na vrcholu louky stála podivná bouda.
Přemýšleli jsme k čemu bouda asi slouží, jako letní občerstvení jsme okamžitě odmítli, pro koho uprostřed lesa, další možností byl včelín, ale ten bývá barevně označen. Nakonec vše objasnilo maskování větvemi, je to pozemní myslivecký posed, jako u všech krmelců a krmítek v lesích. Myslivci sklopí čelo a namíří pušky ke krmítku a ani nemůžu psát dál.... Říkají tomu regulace stavu zvěře.
Krmítko pro zvěř.
Detail.
Pod krmítkem je další posed.
Pod posedem, na pravé straně u lesa, je louka zrytá od divočáků.
Zpětný pohled od krmítka na střílnu.
Zmrzlá tráva, zajímavý výtvor paní zimy na louce.
Zde náš druhý výlet končí, další týden jsme navštívili Skořické rybníky.
Před rybníky pod Skořicemi nás přivítali, symbol zimy Sněhulák a strážce Brd Fabián.
Sněhu napadlo dost i tady. Rybářská bouda u Horního rybníku.
Detail rybářského stavení na břehu u zamrzlé hladiny rybníku.
Skořický kostel nad rybníkem.
Zamrzlá hladina Dolního rybníku nad jeho hrází.
Zasněžená louka pod Skořicemi.
Kouř z komína chaty nad rybníky.
Hráz Dolního rybníku.
Sněhová pláň.
Doutníky nad jiskřící sněhovou pokrývkou zamrzlé hladiny.
Návrat k hrázi Horního rybníku pod Skořicemi a zde končí náš poslední výlet. Už dlouho jsme nezažili tak krásné zimní chvíle.
Na další toulky po Brdech a okolí Vás srdečně zve redakce blogu Brdolog.
********************************************************************************
.png)
Komentáře
Okomentovat