Vrchy 717 m.n.m.

Vrchol Vrchy leží ve výšce 717 m.n. nad údolím, kterým protéká Třítrubecký potok, kolem kterého je oplocený, přísně střežený vojenský objekt nazývaný u Němých. Přístup k vrcholu je z této strany díky tomu nemožný, musí se to obejít přes Zlámanou lávku nad Klabavou, což jsme zvolili a jeli jsme nahoru k trauma bodu Nad Čuralem doprava, až k bílému puntíku na mapě, odkud je to k vrcholu 400 m vzdušnou čarou. Do poloviny vede lesní pěšina a potom jsme zvolili osvědčený způsob hledání vrcholů v neznačené krajině a tím je, jít pořád přímo do kopce a když již není kam stoupat, jste nahoře. Další možnost dostat se k bodu Vrchy je od vrcholu Hlava s kopce lesní cestou z druhé strany než jsme šli dnes. To jsme zkoušeli dvakrát, ale na poslední odbočce, asi 500 m od cíle cesta na turistické mapě značená přerušovanými čarami, na letecké mapě jasně viditelná mezi stromy, zkrátka není. Při podrobnější prohlídce jsme náznaky jakési cesty viděly, ale byla celá zarostlá stromy jak v džungli a po chvíli vše končilo oplocením školky ve které byly 4 metrové smrky. Celé okolí našeho cíle se nachází v neatraktivním, špatně přístupném místě a není tu žádný výhled do okolí. Když nalezneme při našem cestování po Brdech nesrovnalosti map se skutečností, na mapy.cz to nahlásíme a oni to opraví. V tomto případě to ani hlásit nebudeme, při dalším snímkování to vymění a do té doby to nikomu vadit nebude.

   Po několika neúspěšných pokusech dojít na Vrchy spodními cestami jsme zvolili trasu od bílého puntíku na mapě , k němuž jsme dojeli od Trauma bodu "Nad Čuralem". Lesní pěšinou končící v polovině trasy, dále jsme zvolili metodu pořád do kopce, až na nejvyšší bod. V jednom místě jsme lezli téměř po čtyřech..

Trauma bod Nad Čuralem.

Podzimní slunce nám svítilo do očí

Odbočujeme vlevo kolem kolem klád.

Zde pokračujeme již po svých.

Pěšina mírně stoupá kolem krásných buků a je tam cedulka.

 Habitatový objekt.

Mírně stoupáme pěšinou lesním tichem.

 

Zde pěšina končí a začíná hledání vrcholu systémem pořád do největšího kopce

Málem jsme zakopli o nádhernou královnu lesa.

Najednou byly u stromu zaražené do země tři železné pruty. K čemu uprostřed lesa, daleko od silnice sloužili, nám nebylo jasné, ale dále bylo v zemi ještě několik železných trubek. Snad pozůstatky nějakého měření....

Stoupáme.

   Překážky přibývají.

Stále jdeme tím nejprudším stoupáním.

Jsme v pralese, zde chodit, je velice náročné. Terén ještě pořád mírně stoupá.

Jsme v cíli, úplně nejvyšší místo v okolí, ale nemůžeme najít vrcholový patník a ani cedulku. 

Zde již terén klesá dolů, jsme opravdu na nejvyšším místě a stále nemůžeme najít označení vrcholu.

Začínáme být smutní, že zase vrchol nenalezneme a ještě po takové náročné cestě. Podíval jsem se vlevo, asi 12 metrů od nás, ale o metr níže než jsme stáli a hurá, vrcholový patník je nalezen. Nebyl úplně na vrcholu, ale byl tam. 

Uprostřed u stromu je vrcholový patník.      

 

Vrchy, patník i s cedulkou v pralese.

Bližší pohled, vrcholová cedule je poměrně malá.

Vrcholová cedule, detail po zvětšení.

Detail patníku.

Bočním pohledem na vrcholový kámen, nám spadl kámen ze srdce, protože kdybychom ho nenalezli museli by jsme se sem prodírat tou džunglí po šesté. Nikdy by jsme nevzdali dosažení cíle v Brdech.

 Na další toulky po Brdech Vás srdečně zve redakce blogu Brdolog.

*********************************************************************